Po jejich objevu v šedesátých letech 20. století byl význam Schumannových frekvencí zpočátku nejasný. Než se přišlo na to, že se shodují s vibračními frekvencemi lidského mozku, byl zkoumán význam a potenciál těchto magnetických polí na poli biologie a medicíny.

Po rozsáhlém vědeckém výzkumu na zvířatech a člověku byl uznán nejdůležitější biologický princip Schumannových vln (viz seznam odkazů: Ludwig 1992): tyto neviditelné vibrace v prostředí harmonizují autonomní nervový systém lidí jako základních hodin nebo synchronizátoru biologických rytmů či vnitřních hodin člověka. Aktivita a rytmus spánku, denní teplotní rytmus, rytmus dýchání, rytmy trávicího ústrojí, kardiovaskulární rytmy, mozkové rytmy atd. jsou Schumannovými frekvencemi laděny na přesný čas Země a jednotlivé vnitřní rytmy jsou těmito vlnami vzájemně synchronizovány.

Desynchronizace biologických rytmů se projevuje především narušením tělesné kondice. Mnoho lidí, zvláště vegetativně nestabilních, to dobře zná: poruchy spánku, únava během dne, citlivost na počasí, potíže se soustředěním, ztráta výkonu, vyčerpání, pocení, závratě, nervozita, vnitřní neklid, ale také problémy způsobené cestováním přes časová pásma (tzv. jet lag) a následky změn počasí.

V důsledku pobytu v železobetonových konstrukcích, přítomnosti stále houstnoucí radiotelekomunikační sítě, stále větší plochy zemského povrchu zakryté asfaltem a betonem, jakož i mnoha dalších opatřením se naše přirozené frekvenční prostředí stále více uměle mění a oslabuje.

Základní význam Schumannových frekvencí dokazuje také skutečnost, že generátor Schumannových vln nosí v kapse každý astronaut. Při pobytu ve vesmíru, mimo zemskou atmosféru, v níž vznikají tato přirozená pole, totiž astronauti potřebují umělý přísun těchto nízkofrekvenčních magnetických polí jako ochranu proti vážným zdravotním problémům (kosmické nemoci).